Pokud nevíte, co dělat v sychravém a chladném zimním počasí, a zároveň hledáte inspiraci pro úpravy vašeho bytu, měla bych pro vás tip – vydejte se na návštěvu Winternitzovy vily v Praze.
Přemýšlíte, jak může být téměř 100 let starý dům inspirací pro současné bydlení? Myslím, že budete příjemně překvapeni…
Winternitzovu vilu jsem měla na „wish listu“ už dlouho, ale nakonec mě do ní přivedla výstava „Interiérový dialog“ na jaře loňského roku. Prezentovala návrh londýnského bytu pro režiséra Dejana Sudjice od architekta Jana Kaplického. Šanci prohlídnout si podrobněji tento „high tech“ skvost jsem si samozřejmě nemohla nechat ujít. Možnost současně u toho nahlédnout do Winternitzovy vily jsem brala jako příjemný bonus.

Vilu nechal pro svou rodinu postavit právník Josef Winternitz v roce 1932, podle návrhu známého architektka Adolfa Loose a jeho dlouholetého pražského spolupracovníka Karla Lhoty. Základem prostorové koncepce je tzv. Raumplan, typický pro Loosovu tvorbu. Jedná se o organizaci prostor, kde je rozhodující velikost a výška místností v závislosti na jejich funkci a významu. Prostor stavby proto není členěný do podlaží, které by byly v celé své ploše jednoúrovňové, ale do kubusů a místností, které se prolínají v různých výškových úrovních.
Winternitzovi bohužel bydleli ve vile jenom krátce, do roku 1941. Paní Winternitzová a její dcera se sice po válce znovu vrátily do Prahy, ale do vily se už nikdy nepodívaly. Potomkům Winternitzových se povedlo v roce 1997 získat vilu zpátky do svého vlastnictví, zrekonstruovat ji do podoby z 30. let a otevřít pro veřejnost.
Pokud se o osudech rodiny Winternitzů i o vile samotné chcete dovědět víc, doporučuji webové stránky (https://www.loosovavila.cz/) nebo osobní návštěvu. Pokud vás ale víc než historie zajímá, čím může být vila inspirací pro současné bydlení, čtěte dál.

Pro mě byla návštěva vily zajímavou sondou do navrhování bydlení v minulosti. V průběhu prohlídky jsem si uvědomila, jak jsou některé architektonické koncepce univerzální a nadčasové. Osobně mě nejvíc zaujaly 3 věci, které považuji za skvěle uplatnitelné v dnešních (i malých) bytech.
1. Vestavěné úložné prostory
Ve vile jsou všechny úložné prostory do detailů promyšlené a materiálem i designem sladěné s celkovým interiérovým řešením. Nejedná se jenom o šatní skříně, ale i různé skříňky, vitríny a poličky. Kromě odkládání věcí slouží taky k rozčlenění a oddělení jednotlivých prostor. V ložnici mělo obložení čela postele dokonce i zabudované osvětlení.




Na míru navrhnuté vestavěné skříně a zabudovaný nábytek vám umožní účelně využít prostor a ušetřit v bytě spoustu místa. Sice se jedná finančně náročnější řešení, ale v případě malých bytů se do něj rozhodně vyplatí investovat.
Když se pro zařízení, dělané na míru, rozhodnete, doporučuji vám aktivně spolupracovat s bytovým architektem, interiérovým designérem nebo přímo truhlářem. Důležité totiž je, aby nábytek skutečně reflektoval vaše potřeby a to, jak v bytě fungujete. Dobré je předem detailně promyslet, k čemu budou jednotlivé police a skříňky určené a následně vše dobře proměřit. Určitě nechcete po dokončení zjistit, že vámi zamýšlené věci se tam nevejdou.
2. Dispoziční uspořádání ložnice, šatny a koupelny
Propojení šatny, koupelny a ložnice u bydlení není žádnou novinkou. Zpravidla se navrhuje v rodinných domech, kde jsou prostorové možnosti velkorysejší. V případě zásadnější rekonstrukce je možné tento koncept použít i v bytech.
Na řešení ve vile mě zaujalo, že koupelna u hlavní ložnice byla přístupná nejen přes šatnu, ale i samostatným vstupem z chodby. Díky tomu ji mohli využívat i jiní členové domácnosti (popřípadě návštěva), aniž by museli jít přes ložnici a narušovat soukromí rodičů.


Na ložnici navazovaly dětské pokoje, díky čemu mohli mít rodiče přímý kontakt s dětmi, aniž by museli přes chodbu. Byl zde umístěn i pracovní stůl a odpočinkový / čtecí koutek, z čeho lze předpokládat, že tu majitelé trávili nějaký čas i přes den.


3. Barevné řešení
Mě se konkrétně zalíbilo barevné sladění stěn a radiátorů. Když není jiná možnost, jak radiátory zakrýt, resp. potřebujete je mít v interiéru přiznané, považuji to za velice levné a zároveň elegantní řešení, jak otopná tělesa „zamaskovat“.



Tento „trik“ je možné použít i v případě jiných interiérových prvků, u kterých nechcete, aby na sebe poutali pozornost.
Návštěva vily byla pro mě zajímavým zážitkem a zároveň inspirací pro moji práci bytové architektky. Obdivovala jsem nejen celkový prostorový koncept a propojení s exteriérem, ale i mnoho interiérových prvků a detailů. Nebudu se tajit tím, že bych tu klidně mohla strávit i týden a tato prohlídka vily rozhodně nebyla moje poslední.
Když se rozhodnete prohlédnout si vilu Winternitzových osobně, přeji vám hezký zážitek. A pokud vás článek nebo návštěva inspirují k proměně vašeho bydlení, moc ráda vám pomůžu najít řešení, které vám bude ve všech ohledech nejvíc vyhovovat.